Poštovní výstroj

Podsbírka obsahuje předměty používané poštovními úředníky, správci, postilióny, posly, doručovateli a dalšími při výkonu každodenní služby a sloužící pro vyznačení jejich hodnostního a profesního zařazení. Jde vesměs o malé, ale velice důležité předměty, bez nichž se žádný poštovní zaměstnanec neobešel. Jejich časté používání a nošení se nezřídka proměnilo v tradiční symbol, který bezpečně identifikoval toho kterého poštovního zaměstnance.

Poštovní výstroj - ilustrační


Nejznámější z nich jsou poštovní trubky. Vznikly z volských rohů a postupně se staly nedílnou součástí výstroje jízdních poslů a postiliónů (vozků). Tento symbol poštovnictví nebyl samoúčelným doplňkem, ale naopak sloužil velice praktickým účelům. Smluvenými různě znějícími signály dávali kurýři a vozkové před příjezdem k poštovní stanici či úřadu tamnímu personálu na vědomí, že má připravit poštovní koně k přepřahání (i jejich počet), listovní vaky k naložení a cestující vyzývali, aby se připravili k odjezdu. Další signály trubky oznamovaly nehodu, ztrátu orientace v mlze nebo přepadení. Ve starších dobách při jízdě v noci vyzývali spěšní kurýři troubením strážce městských bran k jejich otevření, neboť pošta ve službách panovníka byla nadřazena městským právům. Signály při jízdě oznamovaly ostatním uživatelům silnic, že mají uvolnit cestu poště, která měla před nimi přednost. Ve sbírce muzea se dochovaly poštovní trubky z konce 18. století s jednoduchým točením a z první poloviny 19. století s dvěma točeními, ozdobnými šňůrami a střapci ve státních barvách monarchie, černé a žluté. Signální trubky jednoduššího tvaru používali ve druhé polovině 19. století i přespolní listonoši a zaměstnanci vlakových pošt.
Zajímavými sbírkovými předměty, ovšem jen replikami, jsou dřevěná zvuková zařízení, tzv. klapačky, užívané listonoši soukromé, tzv. malé pošty v Praze na konci 18. století. Klapáním upozorňovali obyvatele Prahy anebo obcí v jejím okolí, kam zacházeli do vzdálenosti 3 mil (cca 21 km), na svůj příchod. Pro Poštovní muzeum je zhotovil v osmdesátých letech 20. století významný brněnský muzeolog a etnolog doc. dr. Ludvík Kunz, CSc., odborník na zvuková poštovní zařízení.
K povinné výstroji poštovních zaměstnanců patřily také chladné i palné zbraně. Z palných to byly zejména perkusní pistole a později revolvery, sloužící na obranu poštovních kurýrů a vozků. Ale ozbrojeni byli i někteří doručovatelé za první republiky a po druhé světové válce zejména ti, kteří vykonávali službu v horských oblastech. Naproti tomu kordy a šavle pouze doplňovaly předepsanou uniformu těch poštovních zaměstnanců, kteří byli po roce 1850 státními úředníky. V roce 1889 je nahradily úřednické šavle. Další součástí výstroje byly rovněž různé druhy poštovních brašen a vaků používaných jízdními posly a pěšími přespolními a městskými listonoši.