Nepsaný dopis
Lukáš Slavický | Barbora Šemberová | Martin Velíšek
kurátor: Jan Čejka

15. 6. 2023 – 25. 8. 2023   
Galerie Poštovního muzea 

 
Drahý příteli,

prosím omluv mé delší mlčení, ale byl jsem zaneprázdněn řadou dopisů, do kterých jsem mohl nahlédnout v posledních dvou letech. Získaly si mě na dlouho, protože nejsou ledajaké. I když některé z nich zůstaly na papíře, do obálky je nesložíš. A co je nejdůležitější, jsou to dopisy plné vyprávění, avšak bez jediné věty. Patří na stěnu, někdy do prostoru, a jsou určeny k dívání se.

Nedávná událost mě přiměla k tomu, abych Ti o nich přeci jen napsal. Byl jsem totiž čtenářem konverzace dvou přátel, která mě překvapila svojí mimořádnou jazykovou pestrostí, hloubkou myšlenek a rozsahem. Bylo z ní znát, že už jen způsob, kterým jeden druhému píší, utužuje jejich přátelství. A protože to byl dialog starý bezmála šedesát let, rozesmutnil mě. Byl dnešním dnům tak cizí! Jako by dnes člověk takové texty ani nepotřeboval, natož aby je psal.

A proto jsem za ty netradiční dopisy tak vděčný, víš? I když je jen pozoruješ, vracíš se v nich k půvabu třeba i zcela běžných rozhovorů. Všechny navíc nejenže vypráví, ale pracují i se samotnou stavbou vyprávění, jež je pro ně důležitá stejně jako zpráva samotná.

Prosím, podívej se na některé z nich a budu moc rád, když mi dáš vědět, co si o nich myslíš nebo jaký příběh v nich sleduješ. Níže Ti k nim píši pár poznámek, aby ses mezi nimi snáze zorientoval.

-----------------------------------

Těmi prvními jsou příběhy Lukáše Slavického inspirované filmovým stylem vyprávění a historií promlouvající z archivů. Jsou sice v čase zastavené a jejich konec je otevřený, avšak jejich výpověď je o to upřímnější. Hlavní jsou v příbězích obsažené indicie. Ty příběh nejenže prohlubují, ale zároveň seznamují diváka s tvůrčím procesem i s mnohovrstevnatým filmovým jazykem a též odhalují principy, kterými si dnes filmy (i jiná audiovizuální díla) získávají všudypřítomnou pozornost mas.

Barbora Šemberová se naopak snaží jednotlivé příběhy zahalit tajemstvím. Neměl jsi někdy pocit, že už nerozumíš lidovým tradicím? A že ta pohádka, kterou opakují po sté, je Ti tak cizí, že bys ji dal do archivu? Tak právě lidovým zvykům a z nich pramenícím příběhům Barbora Šemberová vrací tu tajuplnost a poslání, které k nim tolik patří, když se s nimi setkáš poprvé.

A Martin Velíšek? To je osobní příběh. Málokdo je v grafice natolik koncepční a invenční jako on, a tak v průřezu napříč jeho uměleckou grafikou můžeš proniknout do složitosti i důvtipu technologických postupů ve výtvarném umění. V grafikách je ovšem patrný i hluboký vypravěčský um. Jednou je to příběh o Lochnesce, jindy jsou to zvířecí bajky či osudy lidí, co ztratili hlavu. A někdy sice grafiky příběh pouze naznačují, ale i tak jsou jeho nedílnou součástí, protože tvoří kulisu nebo charakter jednotlivých postav.

-----------------------------------

Přeji Ti, ať máš pěkné léto

 

Galerie se nachází v prostorách Hlavní pošty v Jindřišské ulici, 
vstup po točitých schodech z přepážkové dvorany.